Úterý po 31. neděli v mezidobí C – Ab 3, 1-16

¹Modlitba proroka Abakuka na šigjonót. ²Hospodine, slyšel jsem zprávu o tobě; bojím se, Hospodine, o tvé dílo. Obnov jej v těchto letech, dej ho poznat v těchto letech; v nepokoji pamatuj na slitování. ³Bůh přichází z Témanu, Svatý z hory Páranu. Sela. Jeho nádhera přikryla nebesa, jeho chvála naplnila zemi. ⁴Jeho zář je jako svítání, paprsky šlehají z jeho ruky, tam se skrývá jeho síla. ⁵Před ním jde mor, v jeho stopách táhne nákaza. ⁶Zůstane stát a zatřese zemí, pohlédne a národy se chvějí; odvěká pohoří se tříští, dávná návrší klesají, jde dávnou cestou. ⁷Vidím, že stany Kúšanců jsou vystaveny zkáze, stanové plachty v midjánské zemi se třesou. ⁸Cožpak proti řekám, Hospodine, zdali proti řekám plane tvůj hněv, zdali proti moři tvé rozhořčení, že jedeš na svých koních, na svých vítězných vozech? ⁹Holý a připravený je tvůj luk. Vysíláš své šípy. Sela. Řekami rozděluješ zemi. ¹⁰Hory tě zahlédnou a svíjejí se, příval vody se valí, hlubina vydala svůj hlas, vysoko zvedá své ruce. ¹¹Slunce i měsíc vejdou do svého obydlí, odejdou v jasu tvých šípů, v záři tvého blýskavého kopí. ¹²S rozhořčením projdeš zemi, v hněvu pošlapeš národy. ¹³Vyjdeš k záchraně svého lidu, k záchraně svého pomazaného; srazíš hlavu z ničemova domu, obnažíš ho od paty až k šíji. Sela. ¹⁴Jeho vlastními šípy probodneš hlavu jeho knížat, kteří se ženou jako bouře, aby nás rozptýlili, jásají, jako by chtěli pohltit chudého v skrýši. ¹⁵Svými koňmi šlapeš po moři, množství bouřících vod. ¹⁶Zaslechl jsem to a mé nitro se chvělo, když jsem to uslyšel, mé rty se třásly, hniloba vešla do mých kostí. Třesu se, tam kde stojím, protože musím čekat do dne soužení, kdy přitáhne národ, jenž na nás vtrhne.