Úterý po 30. neděli v mezidobí A – Jk 2, 14-26

¹⁴Co je platné, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra zachránit? ¹⁵Budou-li bratr nebo sestra nazí a budou mít nedostatek denní obživy, ¹⁶a někdo z vás jim řekne: ‚Odejděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte se,‘ a přitom jim nedáte to, co potřebují pro své tělo, co je to platné? ¹⁷Tak i víra: nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. ¹⁸Někdo však řekne: ‚Ty máš víru a já mám skutky.‘ Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. ¹⁹Ty věříš, že je jeden Bůh. Dobře činíš. Také démoni tomu věří, avšak chvějí se. ²⁰Chceš však poznat, ó nerozumný člověče, že víra bez skutků je neúčinná? ²¹Cožpak náš otec Abraham nebyl ospravedlněn ze skutků, když na oltáři obětoval svého syna Izáka? ²²Vidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že v těch skutcích se stala víra dokonalou. ²³I naplnilo se Písmo, které praví: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počteno za spravedlnost‘ a byl nazván Božím přítelem. ²⁴Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlňován, a ne jen z víry. ²⁵A nebyla podobně ospravedlněna ze skutků i nevěstka Rachab, když přijala posly a propustila je jinou cestou? ²⁶Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.