Úterý po 3. neděli po Zjevení Páně C – 2 K 7, 2-12

2Přijměte nás do svého srdce. Nikomu jsme neublížili, nikomu neuškodili, nikoho neoklamali. 3Neříkám tovašemu odsouzení. Vždyť jsem již dříve řekl, že jste v našich srdcích, abyste s námi zemřeli i žili. 4Mám k vám velikou důvěru, velice se vámi chlubím, jsem naplněn potěšením, má radost daleko převyšuje všechno naše soužení. 5Vždyť když jsme přišli do Makedonie, nezakusili jsme žádnou tělesnou úlevu, ale ve všem jsme byli sužováni; zvenčí boje, zevnitř strachy. 6Ale Bůh, který potěšuje sklíčené, potěšil i nás příchodem Titovým. 7A nejen jeho příchodem, ale i tím potěšením, které měl on z vás; takže když nám vypravoval o vaší touze, o vašem nářku a o vaší horlivosti pro mne, velice jsem se zaradoval. 8Ačkoliv jsem vás ve svém dopise zarmoutil, nelituji toho — třebaže jsem toho i litoval –, neboť vidím, že vás onen dopis — byť i nakrátko — zarmoutil. 9Teď se raduji ne proto, že jste byli zarmouceni, ale proto, že jste byli zarmouceni ku pokání. Byli jste zarmouceni podle Boha, takže jste od nás v ničem neutrpěli škodu. 10Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt. 11Hle, co u vás vypůsobilo právě to, že jste se zarmoutili podle Boha: jaké zaujetí, jakou obranu, jaké rozhořčení, jaký strach, jakou touhu, jakou horlivost, jaké potrestání. Ve všem jste prokázali, že jste v té věci čistí. 12I když jsem vám napsal, nebylo to kvůli tomu, kdo ublížil, ani kvůli tomu, komu bylo ublíženo, ale proto, aby se u vás projevilo vaše zaujetí pro nás před Bohem.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: