Úterý po 29. neděli v mezidobí B – Jb 41, 1-11
1Hle, číhat na něho by bylo ošidné. Cožpak se člověk nezhroutí již při pohledu na něj? 2Nikdo není tak smělý, že by jej probudil. Kdo by se potom chtěl postavit proti mně? 3Kdo mě v něčem předstihl, abych mu to musel odplatit? Cokoli se objeví pod celými nebesy, patří to mně. 4Nebudu mlčet o jeho údech, popisu jeho zdatnosti a o půvabu stavby jeho těla. 5Kdo odhalí jeho svrchní oděv? Kdo může proniknout jeho dvojitým chrupem? 6Kdo kdy mohl otevřít jeho tlamu? Kolem jeho zubů číhá hrůza. 7Jeho pýchou jsou řady štítů sevřených těsnou pečetí. 8Tisknou se jeden ke druhému, ani vítr mezi ně nepronikne. 9Jsou spjaty jeden s druhým, jsou sevřeny a neoddělí se. 10Jeho supění zažehne světlo, jeho oči jsou jako víčka jitřenky. 11Z tlamy mu vycházejí pochodně, unikají ohnivé jiskry.