Úterý po 24. neděli v mezidobí C – Jr 5, 18-31

¹⁸Ale ani v oněch dnech, je Hospodinův výrok, vás nezničím úplně. ¹⁹I stane se, až se budete ptát: Proč nám Hospodin, náš Bůh, toto všechno provedl? že jim odpovíš: Jako jste mě opustili a sloužili jste ve své zemi cizím bohům, tak budete sloužit cizincům v zemi, která není vaše. ²⁰Oznamte to v domě Jákobově a zvěstujte to v Judsku: ²¹Slyšte to přece, lide bláznivý a bez rozumu! Mají oči, ale nevidí. Mají uši, ale neslyší. ²²Cožpak se mě nebudete bát? — je Hospodinův výrok. Zdalipak se nebudete třást přede mnou, který jsem umístil písek jako hráz, věčnou hranici moře, kterou nepřekročí? Jeho vlny se sice dmou, ale nezdolají ji, burácejí, ale nepřekročí ji. ²³Avšak tento lid má umíněné a vzpurné srdce; odvrátili se a odešli. ²⁴Neříkají si v srdci: Bojme se Hospodina, svého Boha, který dává podzimní i jarní déšť ve svůj čas a zachovává nám týdny ustanovené pro sklizeň. ²⁵Narušily to vaše viny a vaše hříchy před vámi zadržely dobro. ²⁶Protože se v mém lidu našli ničemové, každý číhá jako přikrčený ptáčník — nastražili past a lapají lidi. ²⁷Jako klec plná ptáků, tak jsou jejich domy plné podvodu; takto dosáhli vysokého postavení a získali bohatství. ²⁸Ztloustli a dosáhli blahobytu, překročili i každou hranici zla. Nepomohou získat právo, sirotka nehájí, ale těší se z vlastního úspěchu. Chudým právo nezjednají. ²⁹Cožpak je za to nemám navštívit? je Hospodinův výrok. Zdalipak se moje duše nepomstí na národě, jako je tento? ³⁰V zemi dochází k hrozné a otřesné věci: ³¹Proroci prorokují lživě a kněží berou věci do svých rukou, a mému lidu se to tak líbí! Co však budete dělat na konci toho všeho?