Úterý po 23. neděli v mezidobí A – Ex 12, 29-42

²⁹O půlnoci se stalo, že Hospodin v egyptské zemi pobil všechno prvorozené od prvorozeného syna faraona, který seděl na svém trůnu, až po prvorozeného zajatce, který seděl v žaláři, i všechno prvorozené z dobytka. ³⁰Tu farao té noci vstal, i všichni jeho otroci, i všichni Egypťané, a v Egyptě nastal veliký křik, protože nebyl dům, ve kterém by nebyl někdo mrtvý. ³¹Ještě v noci zavolal Mojžíše a Árona a řekl: Vstaňte a odejděte zprostřed mého lidu vy i synové Izraele. Jděte a služte Hospodinu, jak jste říkali. ³²Vezměte také svůj brav a svůj skot, tak jak jste řekli, a jděte. Požehnejte také mně. ³³Egypťané naléhali na lid, aby je rychle poslali ze země, protože si říkali: Všichni zemřeme! ³⁴Lid tedy vzal své těsto ještě nevykynuté, díže zavinuté v pláštích na ramenou. ³⁵Synové Izraele také učinili podle Mojžíšova slova a vyžádali si od Egypťanů stříbrné a zlaté předměty a oděvy, ³⁶a Hospodin dal lidu přízeň v očích Egypťanů, takže jim vyhověli. Tak vyplenili Egypt. ³⁷Synové Izraele vyrazili z Ramesesu do Sukótu v počtu kolem šesti set tisíc pěších mužů, kromě žen a dětí. ³⁸Vyšlo s nimi také množství přimíšeného lidu, brav a skot, veliké množství dobytka. ³⁹Z těsta, které vynesli z Egypta, napekli nekvašené podpopelné chleby, protože nevykynulo. Když byli vypuzeni z Egypta, nemohli otálet a nepřipravili si ani potravu. ⁴⁰Doba, po kterou synové Izraelovi pobývali v Egyptě, byla čtyři sta třicet let. ⁴¹Když uplynulo čtyři sta třicet let, právě ten den vyšly všechny Hospodinovy oddíly z egyptské země. ⁴²To byla noc Hospodinova bdění, aby je vyvedl z egyptské země. A tato noc je Hospodinova — noc bdění pro všechny syny Izraele po všechny generace.