Úterý po 22. neděli v mezidobí B – Pís 5,2 – 6,3

²Spím. Mé srdce ale bdí. Slyš! To klepe můj milý! Otevři mi, má lásko nejdražší, holoubku můj, zlato mé! Vždyť hlavu mám plnou rosy, krůpějí noci své kadeře. ³Svlékla jsem si šaty, mám je zase oblékat? Umyla jsem si nohy, to si je mám špinit zas? ⁴Můj milý rukou vnikl ke mně, až jsem se pro něj v nitru zachvěla. ⁵Já vstala milému svému otevřít a myrha mi z rukou skanula, myrha z mých prstů ulpívá tam, kde zasouvá se závora. ⁶Já svému milému otevřela, můj milý však náhle zmizel. Skoro jsem život vypustila, že takhle odešel. Hledala jsem jej, ale nenašla. Volala jsem ho, už se mi neozval. ⁷Našli mne strážci, kteří město obcházejí. Zbili mě do krve, šál strhli ze mne ti strážci hradeb. ⁸Zapřísahám vás, dcery Jeruzaléma, když mého milého najdete, co jemu povíte? Že láskou jsem nemocná. ⁹Čím je tvůj milý nad jiné, ženo mnoha krás? Čím je tvůj milý nad jiné, že tak zapřísaháš nás? ¹⁰Můj milý, jiskrný a růžolící, znát je mezi statisíci. ¹¹Hlavu má jak z ryzího zlata, černé jak havran kučery jeho kadeří. ¹²Oči jeho nad vodními proudy holoubata v mléce umytá nad hojnou vodou sedí. ¹³Jeho líce záhon balzámový osetý kořením, co lilie rty jeho kanoucí myrhou tekutou. ¹⁴Ruce má jak válce zlaté osázené topazem. Jeho břicho vykládané slonovinou pokryto je safíry. ¹⁵Mramorové sloupy jeho stehna, na patkách zlata ryzího postaveny. Zjevem se Libanonu podobá, ušlechtilý jako ty cedry. ¹⁶Jeho ústa jsou přesladká a ve všem je přitažlivý. To je můj milý a to je můj druh, dcery Jeruzaléma¹Kampak tvůj milý šel, ty ženo mnoha krás? Kam se tvůj milý poděl, ať s tebou najdeme ho zas. ²Do zahrádky své sestoupil můj milý na záhony balzámové, v zahradách se pást, lilie nasbírat. ³Můj milý má mne, můj milý je můj. V liliích se pase..