Úterý po 22. neděli v mezidobí A – Ex 5,1 – 6,13

¹Potom Mojžíš a Áron předstoupili a řekli faraonovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Propusť můj lid, ať mi v pustině slaví svátek. ²Ale farao odpověděl: Kdo je Hospodin, jejž bych měl uposlechnout a propustit Izrael? Neznám Hospodina a také Izrael nepropustím. ³Tedy řekli: Setkal se s námi Bůh Hebrejů. Dovol, ať jdeme třídenní cestou do pustiny a obětujeme Hospodinu, svému Bohu, aby nás nezasáhl morem nebo mečem. ⁴Ale egyptský král jim odpověděl: Mojžíši a Árone, proč odvádíte lid od jejich díla? Jděte ke svým robotám! ⁵Faraon dále řekl: Hle, lidu země je teď mnoho a odradili byste je od jejich robot! ⁶Toho dne farao přikázal nadřízeným v lidu a jeho správcům: ⁷Už nedávejte lidu slámu k výrobě cihel jako dříve. Ať sami jdou a nasbírají si slámu. ⁸A uložte jim stejné množství cihel, jaké dělali dříve. Neubírejte jim, protože jsou líní, proto křičí: Pojďme obětovat svému Bohu! ⁹Ať na ty muže těžce dolehne otročina, aby měli co dělat a nezajímali se o klamná slova. ¹⁰Poháněči lidu a jeho správci tedy vyšli a řekli lidu: Toto praví farao: Už vám nebudu dávat slámu. ¹¹Sami si jděte sbírat slámu, kde ji najdete, avšak z vašeho úkolu se nic neubere. ¹²Lid se rozprchl po celé egyptské zemi, aby sbíral na strništích slámu. ¹³Poháněči je nutili: Dokončete každý den své denní dílo, tak jako když sláma byla! ¹⁴ Izraelští správci, které nad nimi ustanovili faraonovi poháněči, byli biti se slovy: Proč jste včera ani dnes nedokončili své určené množství cihel, tak jako dříve? ¹⁵ Izraelští správci tedy přišli a úpěnlivě volali k faraonovi: Proč takto nakládáš se svými otroky? ¹⁶Tvým otrokům nedávají slámu a říkají nám: Dělejte cihly! Hle, tví otroci jsou biti, ale vinen je tvůj vlastní lid. ¹⁷On odpověděl: Jste lenoši líní! Proto říkáte: Pojďme obětovat Hospodinu! ¹⁸A teď běžte pracovat! Sláma vám dávána nebude, ale míru cihel budete dodávat. ¹⁹ Izraelští správci viděli, že je s nimi zle, když bylo řečeno: Nesmíte ubírat ze svého každodenního množství cihel. ²⁰Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Árona, kteří na ně čekali. ²¹Řekli jim: Ať Hospodin na vás pohlédne a soudí, protože jste nás zošklivili v očích faraona i jeho otroků a dali jste do jejich rukou meč, aby nás zabili. ²²Mojžíš se navrátil k Hospodinu a řekl: Panovníku, proč jsi ublížil tomuto lidu? Proč jenom jsi mě poslal? ²³Od chvíle, kdy jsem přišel k faraonovi, abych mluvil ve tvém jménu, jednal s tímto lidem zle, a vůbec jsi svůj lid nevysvobodil. ¹Hospodin Mojžíšovi odvětil: Nyní uvidíš, co učiním faraonovi, že kvůli silné ruce je propustí, ba kvůli silné ruce je vyžene ze své země! ²I promluvil Bůh k Mojžíšovi a řekl mu: Já jsem Hospodin. ³Ukázal jsem se Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi jako Bůh Všemohoucí, ale svým jménem Hospodin jsem jim nebyl znám. ⁴Ustanovil jsem s nimi také svou smlouvu, že jim dám kenaanskou zemi, zemi jejich putování, v níž pobývali jako cizinci. ⁵Já jsem také slyšel sténání synů Izraele, jež Egypťané nutili otročit, a připomenul jsem si svou smlouvu. ⁶Proto řekni synům Izraele: Já jsem Hospodin. Vyvedu vás zpod jha egyptských robot, vysvobodím vás z vaší otročiny. Ujmu se vás vztaženou paží ve velikých soudech. ⁷A přijmu vás za svůj lid a budu vaším Bohem, a poznáte, že já Hospodin jsem váš Bůh, který vás vyvádí zpod jha egyptských robot. ⁸Uvedu vás do země, o které jsem pozvednutím ruky přísahal, že ji dám Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Vám ji dám do vlastnictví. Já jsem Hospodin. ⁹Mojžíš takto mluvil k synům Izraele, ale neposlouchali Mojžíše pro malomyslnost a tvrdou otročinu. ¹⁰ Pak Hospodin k Mojžíšovi promluvil: ¹¹Jdi a promluv k faraonovi, egyptskému králi, ať propustí syny Izraele ze své země. ¹²Ale Mojžíš před Hospodinem říkal: Hle, synové Izraele mi nenaslouchali a jak mi bude naslouchat farao, nadto jsem člověk neobratných úst! ¹³Ještě Hospodin promluvil k Mojžíšovi a k Áronovi a dal jim příkaz pro syny Izraele a pro faraona, egyptského krále, aby vyvedl syny Izraele z egyptské země.