Úterý po 20. neděli v mezidobí A – Ř 11, 13-29

¹³Ale vám, pohanům, pravím: Právě proto, že jsem apoštolem pohanů, oslavuji svoji službu, ¹⁴zdali bych nějak nemohl vzbudit žárlivost svých pokrevních bratrů a některé z nich zachránit. ¹⁵Neboť jestliže jejich zavržení znamenalo smíření světa, co jiného bude znamenat jejich přijetí než život po zmrtvýchvstání. ¹⁶Jsou-li prvotiny svaté, je svaté i těsto; je-li kořen svatý, jsou svaté i větve. ¹⁷Jestliže však některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován na jejich místo a stal ses účastníkem kořene i tučnosti olivy, ¹⁸nevynášej se nad ty větve! Jestliže se vynášíš, nezapomeň, že ty neneseš kořen, nýbrž kořen tebe. ¹⁹ Řekneš tedy: Větve byly vylomeny, abych já byl naroubován. ²⁰Dobře. Nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nepovyšuj se, ale boj se! ²¹Jestliže Bůh neušetřil přirozených větví, ani tebe nijak neušetří. ²²Považ tedy dobrotu i přísnost Boží: přísnost k těm, kteří padli, avšak dobrotu Boží k tobě, budeš-li se jeho dobroty držet; jinak budeš vyťat i ty. ²³A oni, nezůstanou-li v nevěře, budou naroubováni, neboť Bůh má moc je znovu naroubovat. ²⁴Jestliže tys byl vyťat z olivy od přírody plané a proti přírodě naroubován na olivu ušlechtilou, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří. ²⁵Nechci totiž, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství — abyste nebyli moudří sami u sebe — že část Izraele se zatvrdila, dokud nevejde plnost pohanů. ²⁶ Bude však zachráněn celý Izrael, jak je napsáno: ‚Ze Siónu přijde Vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnosti; ²⁷a to bude má smlouva s nimi, až odejmu jejich hříchy.‘ ²⁸Podle evangelia jsou nepřátelé kvůli vám; ale podle vyvolení zůstávají milovanými pro své otce. ²⁹Vždyť dary milosti a Boží povolání jsou neodvolatelné.