Úterý po 20. neděli v mezidobí A – Gn 44, 1-34

¹Josef přikázal správci svého domu: Naplň žoky těchto mužů potravou tak, jak budou moci unést, a vlož peníze každého nahoru do jeho žoku. ²Můj kalich, ten stříbrný kalich, vlož s penězi za jeho obilí nahoru do žoku toho nejmladšího. Správce učinil všechno, co Josef řekl. ³Když se ráno rozjasnilo, byli ti muži propuštěni i se svými osly. ⁴Vyšli z města, ještě nebyli daleko, a Josef řekl správci svého domu: Vstaň, pronásleduj tyto muže a až je dostihneš, řekni jim: Proč jste za dobro odplatili zlem? ⁵Což to není kalich, z něhož pije můj pán? Vždyť z něho on věští! Tím, co jste učinili, jste spáchali zlo. ⁶Když je dostihl, řekl jim ona slova. ⁷Odpověděli mu: Proč můj pán mluví taková slova? Ať je to od tvých otroků vzdáleno, aby učinili něco takového! ⁸Hle, peníze, které jsme nalezli nahoře ve svých žocích, jsme ti přinesli zpět z kenaanské země. Jak bychom mohli z domu tvého pána ukrást stříbro nebo zlato? ⁹U koho z tvých otroků se to nalezne, ten ať zemře, a také my se staneme otroky mého pána. ¹⁰Odpověděl: Tedy dobrá, bude to podle vašich slov: U koho se to najde, ten bude mým otrokem a vy budete volni. ¹¹Tu každý rychle sundal na zem svůj žok a každý svůj žok otevřel. ¹²Prohlídka začala u nejstaršího a skončila u nejmladšího. Kalich se našel v Benjamínově žoku. ¹³Roztrhli svá roucha, každý naložil svého osla a vraceli se do města. ¹⁴Když Juda a jeho bratři přišli do Josefova domu, on tam ještě byl. Tu padli před ním na zem. ¹⁵A Josef jim řekl: Jaký skutek jste to provedli? Což nevíte, že muž jako já dokáže věštit? ¹⁶Juda odpověděl: Co můžeme mému pánu říci? Co máme povídat? A jak se ospravedlníme? Bůh postihl provinění tvých otroků. Hle, jsme otroky mého pána, i my, i ten, u něhož se nalezl kalich. ¹⁷Josef odpověděl: Ať je to ode mne vzdáleno, abych to učinil. Muž, u něhož se ten kalich našel, ten bude mým otrokem, a vy jděte v pokoji ke svému otci. ¹⁸Juda k němu přistoupil a řekl: Dovol, prosím, můj pane, ať tvůj otrok promluví k svému pánu; ať tvůj hněv nevzplane proti tvému otroku, protože ty jsi jako farao. ¹⁹Můj pán se svých otroků ptal: Máte otce nebo bratra? ²⁰Řekli jsme mému pánu: Máme starého otce a malého chlapce, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtev a po své matce zůstal on sám; jeho otec ho miluje. ²¹Řekl jsi svým otrokům: Přiveďte ho ke mně dolů, ať ho uvidím na vlastní oči. ²²Odpověděli jsme mému pánu, že chlapec nemůže opustit svého otce. Kdyby opustil svého otce, on by zemřel. ²³Řekl jsi svým otrokům: Jestliže váš nejmladší bratr nesestoupí s vámi, nespatříte již moji tvář. ²⁴Když jsme vystoupili ke tvému otroku, mému otci, oznámili jsme mu slova mého pána. ²⁵Potom náš otec řekl: Nakupte nám znovu trochu potravy. ²⁶Odpověděli jsme: Nemůžeme tam sestoupit. Pouze bude-li náš nejmladší bratr s námi, pak sestoupíme, neboť nemůžeme spatřit tvář toho muže, pokud náš nejmladší bratr nebude s námi. ²⁷A tvůj otrok, můj otec, nám řekl: Vy víte, že mi má žena porodila dva syny. ²⁸Jeden mi odešel. Volal jsem: Jistě byl rozsápán, byl rozsápán! Až dosud jsem ho neviděl. ²⁹A i tohoto ode mne berete? Potká-li ho neštěstí, se zármutkem přivedete mé šediny dolů do podsvětí. ³⁰A teď, když přijdu k tvému otroku, svému otci, a chlapec, na němž otcova duše lpí, nebude s námi, ³¹když otec uvidí, že s námi chlapec není, zemře. Tak tvoji otroci přivedou šediny tvého otroka, našeho otce, s žalem dolů do podsvětí. ³²Vždyť tvůj otrok se za chlapce svému otci zaručil slovy: Jestliže ho nepřivedu k tobě, budu před svým otcem navždy vinen. ³³Nyní tedy prosím, ať tvůj otrok zůstane místo toho chlapce za otroka mému pánu a ten chlapec ať se vrátí se svými bratry. ³⁴Vždyť jak bych mohl přijít ke svému otci, když by chlapec nebyl se mnou? Ať nehledím na zlo, které by postihlo mého otce!