Úterý po 2. neděli v době postní C – Nu 14, 10b-24

Všem synům Izraele se u stanu setkávání ukázala Hospodinova sláva. ¹¹Hospodin řekl Mojžíšovi: Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebudou věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed nich učinil? ¹²Pobiji je morem a vyvlastním je, z tebe však udělám větší a mocnější národ, nežli jsou oni. ¹³Mojžíš nato řekl Hospodinu: Když se o tom doslechnou Egypťané, z jejichž středu jsi svou silou vyvedl tento lid, ¹⁴řeknou to obyvatelům této země. Slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, ses ukazoval tváří v tvář, že tvůj oblak stál nad nimi a že v oblakovém sloupu jsi před nimi chodil ve dne a v ohnivém sloupu v noci. ¹⁵Když usmrtíš tento lid do jednoho muže, národy, které slyšely zprávu o tobě, řeknou: ¹⁶Protože Hospodin nebyl schopen přivést tento lid do země, kterou jim odpřisáhl, pobil je v pustině. ¹⁷Ať se nyní, prosím, ukáže, že je veliká Panovníkova síla, tak jak jsi řekl: ¹⁸Hospodin je pomalý k hněvu a hojný v milosrdenství, odpouští vinu a přestoupení. Jistě však nenechá viníka bez trestu, ale navštěvuje s trestem vinu otců na synech, na třetí i čtvrté generaci. ¹⁹Odpusť, prosím, vinu tohoto lidu podle svého velkého milosrdenství, tak jako jsi odpouštěl tomuto lidu od Egypta až doposud. ²⁰Hospodin řekl: Na tvé slovo odpouštím. ²¹Avšak jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. ²²Žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, která jsem činil v Egyptě a v pustině, a pokoušeli mě takto desetkrát a neuposlechli mě, ²³neuvidí zemi, kterou jsem odpřisáhl jejich otcům; žádný, kdo mnou pohrdal, ji neuvidí. ²⁴Avšak svého otroka Káleba, protože smýšlel jinak a šel za mnou naplno, toho přivedu do země, do níž vešel, a jeho potomstvo si ji podrobí.