Úterý po 2. neděli v době postní B – Žd 11, 1-3.13-19

¹Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, které nevidíme. ²Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. ³Vírou rozumíme, že Božím výrokem byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. ¹³Tito všichni zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali, že jsou cizinci a příchozí na zemi. ¹⁴Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. ¹⁵Kdyby totiž myslili na tu, z níž vyšli, měli by čas se navrátit. ¹⁶Avšak touží po lepší vlasti, to jest po vlasti nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. ¹⁷Vírou Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, ¹⁸o kterém bylo řečeno: ‚ Z Izáka bude povoláno tvé símě.‘ ¹⁹Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých. Proto ho dostal zpět jako předobraz.