Úterý po 2. neděli v době postní A – Iz 65, 17-25
17Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; dřívější věci nebudou připomínány, ani nepřijdou na mysl. 18Jen se veselte a jásejte až navěky nad tím, co tvořím, neboť hle, tvořím Jeruzalém plný plesání a jeho lid samé veselí. 19Budu jásat nad Jeruzalémem a veselit se ze svého lidu. Nebude už v něm slyšet zvuk pláče ani zvuk úpěnlivého křiku. 20Nebude tam již miminko živé jen několik dnů a stařec, který nenaplní své dny. Neboť mládenec zemře ve věku sta let a ten, kdo nedosáhne sta let, bude považován za zlořečeného. 21Vystavějí domy a budou v nich bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce. 22Nebudou stavět, aby bydlel jiný, nebudou vysazovat, aby jedl jiný. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu, a moji vyvolení sami spotřebují, co svýma rukama vytvoří. 23Nebudou se namáhat zbytečně a nebudou rodit pro ohrožení, protože jsou símě požehnaných Hospodinových, a jejich potomci s nimi. 24Dříve nežli zavolají, já odpovím; ještě budou mluvit, a já je vyslyším. 25Vlk a jehně se budou pást spolu, lev bude požírat píci jako skot a hadu bude pokrmem prach. Nebudou páchat zlo a nebudou škodit na celé mé svaté hoře, praví Hospodin.