Úterý po 2. neděli po Zjevení Páně C – Pís 4, 1-8

¹Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky s pohoří Gileád sbíhají. ²Tvé zuby — ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není. ³Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá. ⁴Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů. ⁵Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích. ⁶Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku vonných pryskyřic. ⁷Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna. ⁸Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.