Úterý po 2. neděli po Zjevení Páně C – Pís 4, 1-8
1Jak jsi krásná, lásko má, jak jsi krásná. Oči máš jako holoubky, když zpod závoje hledí. Vlasy tvé co ve stádu kozičky s pohoří Gileád sbíhají. 2Tvé zuby — ovečky čerstvě umyté, když stádo ke střiži stoupá z koupele. Každá z nich po dvou rodí a neplodné mezi nimi není. 3Karmínová stuha jsou tvé rty, tvá ústa nádherná. Jak z rozpuklého jablka granáty zpod závoje skráň hledí tvá. 4Jako věž Davidova je tvá šíje ztepilá. Na tisíc zavěšeno na ní štítů, výstroj samých to hrdinů. 5Dva koloušci je dvojice prsů tvých, dvojčátka gazelí, jež pasou se v liliích. 6Než zavane den a prchnou stíny, vyjdu si k té hoře myrhy, k pahorku vonných pryskyřic. 7Celá jsi krásná, lásko má, není na tobě poskvrna. 8Nevěsto, se mnou z Libanonu, se mnou z Libanonu sestup dolů. Shlédneš z vrcholu Amány, z vrcholu Seníru a Chermónu, ze lvích doupat, z hor leopardů.