Úterý po 19. neděli v mezidobí A – Ř 9, 14-29

¹⁴Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! ¹⁵Mojžíšovi říká: ‚ Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji. ‘ ¹⁶Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. ¹⁷Písmo praví faraonovi: ‚Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘ ¹⁸A tak se slitovává nad kým chce, a koho chce, toho zatvrzuje. ¹⁹ Řekneš mi tedy: ‚Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?‘ ²⁰Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což výtvor řekne svému tvůrci: ‚Proč jsi mě udělal takto?‘ ²¹Což nemá hrnčíř ve své moci hlínu, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? ²²Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? ²³A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, ²⁴totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? ²⁵Jak praví u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,‘ ²⁶‚a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘ ²⁷Izaiáš však volá nad Izraelem: ‚Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen ostatek bude zachráněn, ²⁸neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.‘ ²⁹A jak to Izaiáš předpověděl: ‚Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.‘