Úterý po 17. neděli v mezidobí C – Ř 9,30 – 10,4

³⁰Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; ³¹Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. ³²Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků Zákona. Narazili na kámen úrazu, ³³jak je napsáno: ‚Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.‘ ¹Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně je, aby byli zachráněni. ²Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání. ³Protože neznají Boží spravedlnost, a místo toho usilují postavit svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží. ⁴Vždyť Kristus je konec Zákona k spravedlnosti pro každého, kdo věří.