Úterý po 16. neděli v mezidobí B – Sk 20, 17-38

¹⁷Z Milétu poslal vzkaz do Efesu a zavolal si starší církve. ¹⁸Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, byl s vámi po celý čas ¹⁹a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; ²⁰jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech. ²¹ Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše Krista. ²²A nyní, hle, jsa spoután Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam potká, ²³kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení. ²⁴Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.“ ²⁵„A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal Boží království, již nespatříte mou tvář. ²⁶Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí, ²⁷neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží. ²⁸Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. ²⁹Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. ³⁰I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. ³¹Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. ³²A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. ³³Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás. ³⁴Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce. ³⁵Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: ‚Blaženější je dávat než brát.‘“ ³⁶ Po těch slovech poklekl a s nimi všemi se pomodlil. ³⁷Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. ³⁸Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi.