Úterý po 16. neděli v mezidobí A – Gn 33, 1-17

¹Jákob pozvedl oči, a hle, viděl přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů. I rozdělil děti mezi Leu, Ráchel a obě služky. ²Služky a jejich děti umístil dopředu, Leu a její děti potom a Ráchel s Josefem poslední. ³Sám šel před nimi a sedmkrát se poklonil až k zemi, než se ke svému bratru přiblížil. ⁴Ezau mu však běžel vstříc, objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho. Oba plakali. ⁵Pak Ezau pozvedl zrak, uviděl ženy a děti a zeptal se: Koho to tu máš? Jákob odpověděl: Děti, kterými Bůh milostivě obdaroval tvého otroka. ⁶Nato přistoupily služky se svými dětmi a poklonily se. ⁷Přistoupila také Lea se svými dětmi a poklonily se a potom přistoupil Josef a Ráchel a poklonili se. ⁸Ezau se zeptal: Co míníš vším tím táborem, který jsem potkal? Jákob odpověděl: Chci nalézt milost v očích svého pána. ⁹Ezau řekl: Mám hojnost, bratře, ať ti zůstane to, co je tvé. ¹⁰Ale Jákob řekl: Ne, prosím, jestliže jsem nyní nalezl milost v tvých očích, přijmi ten dar ode mne, neboť jsem viděl tvou tvář, jako bych viděl tvář Boží, a laskavě jsi mne přijal. ¹¹Přijmi prosím mé požehnání, které jsem ti přinesl; neboť Bůh mi byl milostiv a mám všechno. Nutil ho, až to přijal. ¹²Ezau řekl: Vyrazme a pojďme. Já půjdu před tebou. ¹³Jákob mu odpověděl: Můj pán ví, že děti jsou ještě útlé a mám tu ovce a krávy krmící mladé. Kdyby je ostře hnali jediný den, celé to stádo by uhynulo. ¹⁴Ať jde, prosím, můj pán před svým otrokem, a já budu postupovat pozvolna podle kroku dobytka, jenž je přede mnou, a podle kroku dětí, dokud nepřitáhnu ke svému pánu do Seíru. ¹⁵Ezau řekl: Dovol, ať u tebe ponechám některé z lidí, kteří jsou se mnou. Jákob odpověděl: Nač to? Jen když naleznu milost v očích svého pána! ¹⁶Tak se toho dne Ezau navrátil svou cestou do Seíru, ¹⁷Jákob však odtáhl do Sukótu a postavil si dům a pro svůj dobytek udělal stánky. Proto se to místo nazývá Sukót