Úterý po 12. neděli v mezidobí C – Ž 59

²Vysvoboď mě od mých nepřátel, můj Bože! Před těmi, kdo proti mně povstávají, mě uveď do bezpečí! ³Vysvoboď mě od činitelů nepravosti, zachraň mě před lidmi prolévajícími krev. ⁴Hle, číhají na mou duši, mocní se srocují proti mně, ne však kvůli mému přestoupení, ani kvůli mému hříchu, Hospodine! ⁵Neprovinil jsem se, a přece se sbíhají a chystají. Probuď se, vyjdi mi vstříc a pohleď! ⁶Ty, Hospodine, Bože zástupů, Bože Izraele, procitni a navštiv všechny ty pohany, neměj slitování s těmi věrolomníky! ⁷K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města. ⁸Hle, teče jim z huby, na jejich rtech jsou meče — prý: Kdo to slyší? ⁹Ty se jim však, Hospodine, směješ, všechny národy jsou ti k smíchu. ¹⁰Má sílo, budu tě vyhlížet, vždyť Bůh je můj nepřístupný hrad. ¹¹Můj milosrdný Bůh mě předchází; Bůh mi ukáže ty, kdo na mě číhají. ¹²Nepobíjej je, aby můj lid nezapomněl; svou silou je rozežeň, svrhni je, Panovníku, štíte náš! ¹³Ty hříchy jejich úst! Ta slova jejich rtů! Ale budou polapeni ve své pýše, za proklínání a za klamání, které vypouštěli z úst. ¹⁴Ukonči to v rozlícení! Ukonči to a oni už nebudou. Pak poznají, že Bůh panuje v Jákobovi, a až do končin země! ¹⁵K večeru se vracejí, vyjí jako psi a krouží kolem města. ¹⁶Potácejí se, aby se nažrali, a vrčí, když se nenasytí. ¹⁷Ale já budu zpívat o tvé síle a z jitra budu jásat nad tvým milosrdenstvím. Vždyť jsi mi nepřístupným hradem, jsi mi útočištěm v den soužení. ¹⁸Má sílo, budu tě opěvovat, neboť Bůh je můj nepřístupný hrad, můj milosrdný Bůh!