Úterý po 1. neděli adventní C – 2 Sa 7, 18-29

¹⁸Nato král David vešel, posadil se před Hospodinem a řekl: Kdo jsem já, Panovníku Hospodine, a co je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? ¹⁹I toto bylo ještě málo ve tvých očích, Panovníku Hospodine, a tak jsi promluvil ještě o domu svého otroka do vzdálené budoucnosti. Ať je to poučením pro člověka, Panovníku Hospodine. ²⁰Co ti může David ještě dále říct? Ty znáš svého otroka, Panovníku Hospodine. ²¹Kvůli svému slovu a podle svého srdce jsi učinil všechny tyto velké věci a dal jsi to svému otroku poznat. ²²Proto jsi veliký, Panovníku Hospodine. Ano, není nikdo jako ty a není Boha kromě tebe — tak, jak jsme na vlastní uši slyšeli. ²³A kdo je jako tvůj lid Izrael, jediný národ na zemi, kterého šel Bůh vykoupit sobě za lid, a učinil si jméno, když vykonal pro ně velké a hrůzu vzbuzující činy, pro tvou zemi. Vyhnal jsi před svým lidem, který jsi vykoupil pro sebe z Egypta, národy a jejich bohy. ²⁴Určil sis svůj lid Izrael za svůj lid navěky. Ty, Hospodine, ses stal jejich Bohem. ²⁵A nyní, Hospodine Bože, naplň navěky slovo, které jsi promluvil o svém otroku a o jeho domě, a učiň, jak jsi prohlásil. ²⁶ Tak bude tvé jméno veliké navěky, když budou říkat: Hospodin zástupů je Bůh nad Izraelem; a dům tvého otroka Davida bude pevně stát před tebou. ²⁷Ty, Hospodine zástupů, Bože Izraele, jsi odhalil uchu svého otroka a řekl jsi: Postavím ti dům. Proto tvůj otrok našel odvahu modlit se k tobě tuto modlitbu. ²⁸Nyní, Panovníku Hospodine, ty jsi Bůh, tvá slova jsou pravdivá a promluvil jsi ke svému otroku toto dobro. ²⁹Nyní rač požehnat dům svého otroka, aby byl navěky před tebou. Ty, Panovníku Hospodine, jsi promluvil a tvým požehnáním bude požehnán dům tvého otroka navěky.