Trojice C – 1. čtení Př 8, 1-4.22-31
1Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas? 2Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává; 3u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí: 4Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům. 22Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát. 23Odvěků jsem byla utvořena, od počátku, od dávnověku země. 24Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou. 25Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila; 26když ještě neučinil zemi a pláně, ani první prach světa, 27když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou, 28když upevnil oblaka nahoře, když posilnil prameny mořské hlubiny, 29když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země, 30byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu. 31Radovala jsem se z celé jeho země, mé potěšení bylo s lidskými syny.