Trojice C – 1. čtení Př 8, 1-4.22-31

¹Cožpak moudrost nevolá, rozumnost nepozvedá svůj hlas? ²Na vrchu výšin, podél cest, na křižovatce postává; ³u bran, při vstupu do města, u vchodu do bran křičí: ⁴Na vás, muži, volám, můj hlas zní k lidským synům. ²²Hospodin mě vytvořil na počátku své cesty, dávno před svými činy, již tenkrát. ²³Odvěků jsem byla utvořena, od počátku, od dávnověku země. ²⁴Když ještě nebyly hlubiny, zrodila jsem se, ještě když nebyly prameny obtěžkány vodou. ²⁵Dříve nežli byly hory ponořeny, před kopci jsem se zrodila; ²⁶když ještě neučinil zemi a pláně, ani první prach světa, ²⁷když založil nebesa, byla jsem tam; když vyměřoval obzor nad mořskou hlubinou, ²⁸když upevnil oblaka nahoře, když posilnil prameny mořské hlubiny, ²⁹když postavil moři jeho hranici, aby voda nepřekračovala jeho příkaz, když vyměřoval základy země, ³⁰byla jsem vedle něho jako řemeslník, byla jsem jeho potěšením den za dnem, radovala jsem se před ním po celou dobu. ³¹Radovala jsem se z celé jeho země, mé potěšení bylo s lidskými syny.