Středa po Letnicích C – Nu 24, 1-14

¹Bileám viděl, že v Hospodinových očích je dobré žehnat Izraeli, a proto nešel jako předtím vyhlašovat zaklínadla, ale obrátil svou tvář k pustině. ²Bileám pozvedl oči a uviděl Izrael, jak přebývá podle svých kmenů, i spočinul na něm Boží Duch ³a pronesl svou průpověď: Výrok Bileáma, syna Beórova, výrok muže se zavřeným okem, ⁴výrok toho, jenž slyší Boží řeč, který vidí vidění Všemohoucího, padá a má otevřené oči: ⁵Jak dobré jsou tvé stany, Jákobe, tvé příbytky, Izraeli! ⁶Jako údolí se vinou, jako zahrady podél řeky, jako aloe, jež vysadil Hospodin, jako cedry u vody. ⁷Poplyne voda z jeho věder a jeho semeno bude u množství vody. Jeho král bude vyvýšen nad Agaga a jeho království bude povzneseno. ⁸Bůh, který ho vyvedl z Egypta, je pro něj jako rohy divokého tura. Pohltí národy, své protivníky, jejich kosti rozhryže, srazí je svými šípy. ⁹Schoulil se a ulehl jako lev, jako lvice. Kdo ji přinutí povstat? Ti, kdo tobě budou žehnat, budou požehnáni, ti, kdo tě budou proklínat, budou prokleti. ¹⁰Balák vzplanul hněvem proti Bileámovi a tleskl rukama. Řekl Bileámovi: Zavolal jsem tě, abys proklel mé nepřátele, a hle, už třikrát jsi jen žehnal. ¹¹Tak běž domů! Řekl jsem, že tě velice poctím, ale Hospodin ti poctu odepřel. ¹²Bileám řekl Balákovi: Cožpak jsem také neřekl tvým poslům, které jsi ke mně poslal: ¹³I kdyby mi dal Balák všechno stříbro a zlato, které je v jeho domě, nemohl bych přestoupit Hospodinův příkaz a udělat cokoliv dobrého či zlého z vlastního rozmaru. To, co Hospodin promluví, to budu mluvit. ¹⁴Nyní tedy půjdu ke svému lidu. Pojď, poučím tě o tom, co tento lid učiní v budoucích dnech tvému lidu.