Středa po 7. neděli velikonoční C – Ez 3, 12-21

¹²Pak mě Duch pozdvihl a slyšel jsem za sebou zvuk velkého hřmotu: Požehnaná je Hospodinova sláva ze svého místa. ¹³A zvuk křídel těch bytostí těsně se dotýkajících jedno druhého, zvuk kol vedle nich a zvuk velkého hřmotu. ¹⁴Duch mě pozdvihl, zmocnil se mě a já jsem šel rozhořčený v hněvu svého ducha a Hospodinova ruka na mně mocně spočívala. ¹⁵Přišel jsem k vyhnancům v Tel Abíbu sídlícím u řeky Kebaru, pobýval jsem, kde oni bydlí, zůstal jsem tam sedm dnů a budil jsem uprostřed nich úžas. ¹⁶Když uplynulo sedm dnů, stalo se ke mně Hospodinovo slovo: ¹⁷Lidský synu, ustanovil jsem tě strážným domu izraelského. Vyslechneš slovo z mých úst a předáš jim ode mne výstrahu. ¹⁸Když řeknu o ničemovi: Jistě zemřeš, a ty bys mu nepředal výstrahu a nepromluvil, abys ničemu varoval před jeho ničemnou cestou, abys mu daroval život; onen ničema zemře kvůli své zvrácenosti; jeho krev však vyhledám z tvé ruky. ¹⁹Ale pokud ty bys ničemu varoval a ten ničema by se neodvrátil od své ničemnosti a od své cesty, on pro svou zvrácenost zemře, zatímco ty jsi vysvobodil svou duši. ²⁰A když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti, provede špatnost a položím před něho pohoršení, on zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře ve svém hříchu a nebude připomínána jeho spravedlnost, kterou vykonal, a jeho krev vyhledám z tvé ruky. ²¹Ale pokud ty bys toho spravedlivého varoval, aby nehřešil, a on by nehřešil, určitě zůstane naživu, neboť se nechal varovat a ty jsi vysvobodil svou duši.