Středa po 5. neděli po Zjevení Páně B – Ž 102, 12-28
12Mé dny jsou jako stín, který se prodlužuje, a já schnu jako bylina. 13Ale ty, Hospodine, zůstáváš navěky; jsi připomínán od pokolení do pokolení. 14Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem — vždyť nastal čas, aby ses nad ním smiloval; vždyť nadešla ta chvíle! 15Vždyť tví otroci si oblíbili jeho kameny; jímá je lítost nad jeho sutinami. 16Národy se budou bát Hospodinova jména a všichni králové země tvé slávy, 17až Hospodin zbuduje Sijón a ukáže se ve své slávě, 18až shlédne na modlitbu bezmocného, nepohrdne jejich modlitbami. 19Toto je zapsáno pro budoucí pokolení. Lid, který bude stvořen, bude chválit Hospodina, 20který shlédl ze svých svatých výšin. Hospodin pohlédl z nebes na zemi, 21aby vyslyšel nářek vězňů a rozvázal syny smrti, 22aby vypravovali na Sijónu o Hospodinově jménu a o jeho chvále v Jeruzalémě, 23když se společně shromáždí národy i království, aby sloužily Hospodinu. 24Cestou pokořil mou sílu a zkrátil mé dny. 25Pravím: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů — tvá léta jsou od pokolení do pokolení. 26Dávno jsi založil zemi, nebesa jsou dílo tvých rukou. 27Ta zaniknou, ale ty zůstaneš. Všechna jako roucho zvetší, vyměníš je jako plášť a budou proměněna. 28Ale ty jsi stále týž — tvá léta nekončí.