Středa po 4. neděli adventní A – Gn 37, 2-11

²Toto je rodopis Jákobův. Sedmnáctiletý Josef pásl s bratry ovce. Mládenec byl se syny žen svého otce, Bilhy a Zilpy. Josef o nich přinesl jejich otci zlou zprávu.   ³Izrael miloval Josefa nade všechny své syny, protože byl jeho synem ve stáří, a udělal mu bohatě vyšívanou suknici.   ⁴Když jeho bratři viděli, že ho otec miluje nade všechny bratry, začali ho nenávidět a nedokázali s ním pokojně promluvit.   ⁵Jednou měl Josef sen a pověděl ho svým bratrům. Nenáviděli ho pak ještě více.   ⁶Řekl jim: Poslechněte si prosím sen, který jsem měl.   ⁷Hle, vázali jsme na poli snopy. Tu můj snop povstal a zůstal stát, a vaše snopy obcházely kolem a klaněly se mému snopu.   ⁸Bratři mu řekli: Opravdu budeš nad námi kralovat? Skutečně nám budeš vládnout? A nenáviděli ho kvůli jeho snům a kvůli jeho slovům ještě více.   ⁹Měl znovu jiný sen a vyprávěl ho svým bratrům: Hle, znovu jsem měl sen, a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd.   ¹⁰Vyprávěl ho otci a bratrům. Otec ho okřikl: Jakýs to měl sen? Cožpak snad přijdeme já, tvá matka a tvoji bratři, abychom se ti klaněli k zemi?   ¹¹Bratři na něho žárlili, ale otec to zachovával v mysli.