Středa po 32. neděli v mezidobí A – Mt 24, 29-35

²⁹„Ihned po soužení oněch dnů se zatmí slunce a měsíc nebude vydávat svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebes se zatřesou. ³⁰Potom se ukáže znamení Syna člověka na nebi, a tehdy se budou bít v prsa všechny kmeny země. A uvidí Syna člověka přicházejícího na nebeských oblacích s mocí a velikou slávou. ³¹A pošle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené ze čtyř větrů, od jednoho nejzazšího konce nebes až k jejich druhému nejzazšímu konci.“ ³²„Od fíkovníku se naučte podobenství: Když již jeho větev změkne a vyhání listy, víte, že léto je blízko. ³³Tak i vy, až toto všechno uvidíte, vězte, že je to blízko, přede dveřmi. ³⁴Amen, pravím vám, že určitě nepomine toto pokolení, dokud se toto všechno nestane. ³⁵Nebe a země pominou, ale má slova jistě nepominou.“