Středa po 30. neděli v mezidobí B – Ez 14, 12-23

¹²I stalo se ke mně Hospodinovo slovo: ¹³Lidský synu, pokud proti mně země zhřeší tím, že se zpronevěří věrolomností, vztáhnu proti ní ruku, zlomím jí hůl chleba, pošlu do ní hlad a vyhladím z ní člověka i zvíře. ¹⁴A budou-li uprostřed ní tito tři muži: Noe, Daniel a Jób, ti ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši, je výrok Panovníka Hospodina. ¹⁵Kdybych přivedl do země divou zvěř, ta by ji učinila bezdětnou a země by se stala spouští, aniž by jí kdo kvůli té zvěři procházel, ¹⁶zdalipak tito tři muži uprostřed ní — jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina — vysvobodí syny a dcery? Oni vysvobodí sami sebe, ale země se stane spouští. ¹⁷Anebo přivedu-li na onu zemi meč a řeknu, ať meč projde skrze zemi, a vyhladím z ní člověka i zvíře, ¹⁸ani tito tři muži uprostřed ní — jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina — nevysvobodí syny ani dcery; oni totiž vysvobodí jen sami sebe. ¹⁹Anebo pošlu-li na onu zemi mor a vyliji na ni svou zlobu skrze krveprolití, abych z ní vyhladil člověka i zvíře, ²⁰a zdalipak Noe, Daniel a Jób uprostřed ní — jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina — vysvobodí syna nebo dceru? Oni ve své spravedlnosti vysvobodí jen svou duši. ²¹Neboť toto praví Panovník Hospodin: I kdybych poslal na Jeruzalém své čtyři zlé soudy: meč a hlad, divou zvěř a mor, abych z něj vyhladil člověka i zvíře, ²²hle, zůstalo by v něm útočiště vyváznuvších synů a dcer; ano, oni vám jdou naproti a až uvidíte jejich jednání a jejich činy, dojdete útěchy nad tím zlem, které jsem uvedl na Jeruzalém, po všem, co jsem na něj uvedl. ²³A potěší vás, protože uvidíte jejich jednání a jejich činy, a poznáte, že jsem nevykonal bezdůvodně nic, co jsem v něm vykonal, je výrok Panovníka Hospodina.