Středa po 29. neděli v mezidobí B – Jb 41, 12-34?

¹²Z nozder mu vychází kouř jako z roztopeného kotlíku s rákosem. ¹³Jeho dýchání rozpaluje uhlíky, z tlamy mu vychází plamen. ¹⁴V jeho šíji přebývá síla, před ním předchází zoufalství. ¹⁵Laloky jeho těla přilnuly k sobě, nepohne se, co je na něm slito. ¹⁶Jeho srdce je slité jako kámen, slité jako spodní mlýnský kámen. ¹⁷Z jeho vznešenosti dostávají hrdinové strach, hrůzou jsou celí bez sebe. ¹⁸Meč, který jej zasáhne, neobstojí, ani kopí, střela či šíp. ¹⁹Železo považuje za slámu, bronz za ztrouchnivělé dřevo. ²⁰Šíp z luku jej nezažene, kameny z praku se před ním změnily v plevu. ²¹Kyj považuje za plevu, vysmívá se mávání srpáčem. ²²Zespodu má ostré hrany, valí se blátem jako smyk. ²³Hlubinu přivádí do varu jako hrnec, moře pokládá za kelímek na mast. ²⁴Zanechá za sebou světélkující dráhu, člověk si až myslí, že hlubina má šediny. ²⁵Není mu podobného na prachu země, takového, který je zbaven všeho děsu. ²⁶Na každého vyvýšeného dohlédne, je králem nad všemi potomky šelmy.