Středa po 29. neděli v mezidobí A – Nu 13, 1-2.17 – 14,9

¹Hospodin promluvil k Mojžíšovi: ²Pošli muže, aby prozkoumali kenaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele. Pošlete vždy jednoho muže za otcovské pokolení, samé předáky mezi vámi. ¹⁷Když je Mojžíš posílal, aby prozkoumali kenaanskou zemi, řekl jim: Jděte vzhůru Negebem a vyjděte do pohoří. ¹⁸Prohlédněte zemi, jaká je, i lid, který v ní bydlí, zdali je silný či malátný, je-li ho málo či mnoho; ¹⁹a jaká je země, ve které bydlí, — je-li dobrá či zlá; a jaká jsou města, ve kterých bydlí, jsou-li jako tábor či opevněná; ²⁰a jaká je země — úrodná či neúrodná; jsou-li v ní stromy či ne. Počínejte si zmužile a vezměte z plodů té země. Byl právě čas raných hroznů. ²¹Vyšli a prozkoumali zemi od pustiny Sinu až k Rechóbu a Lebo-Chamátu. ²²Šli vzhůru Negebem a přišli až do Chebrónu. Tam byli Achíman, Šéšaj a Talmaj, potomci Anákovi. (Chebrón byl vybudován sedm let před egyptským Sóanem.) ²³Když přišli až do údolí Eškólu, uřízli tam ratolest s jedním vinným hroznem — dva ho museli nést na sochoru, a několik granátových jablek a fíků. ²⁴To místo se nazývá údolí Eškólu právě kvůli hroznu, který tam synové Izraele uřízli. ²⁵Po čtyřiceti dnech se vrátili z průzkumu země. ²⁶Šli, až přišli k Mojžíšovi, Áronovi a celé pospolitosti synů Izraele do Kádeše v Páranské pustině. Přinesli zprávu jim a celé pospolitosti a ukázali jim ovoce té země. ²⁷Vyprávěli mu: Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Ano, oplývá mlékem a medem a toto je její ovoce. ²⁸Nicméně lid, který sídlí v zemi, je silný a města jsou opevněná a velmi velká. A také jsme tam viděli potomky Anákovy. ²⁹Na území Negebu sídlí Amálekovci, v pohoří sídlí Chetejci, Jebúsejci a Emorejci a u moře a podél Jordánu sídlí Kenaanci. ³⁰Káleb uklidňoval lid před Mojžíšem slovy: Směle pojďte vzhůru, obsadíme ji, jistě přemůžeme její obyvatele. ³¹Muži, kteří šli s ním, však říkali: Nedokážeme táhnout proti tomu lidu, neboť je silnější nežli my. ³²Pomluvili zemi, kterou prozkoumali, když říkali synům Izraele: Země, kterou jsme procházeli, abychom ji prozkoumali, je země požírající své obyvatele a všechen lid, který jsme v ní viděli, jsou obrovití muži. ³³Viděli jsme tam obry — synové Anákovi totiž pocházejí z obrů — a připadali jsme si jako kobylky a takoví jsme byli i v jejich očích. ¹Celá pospolitost pozvedla a vydávala svůj hlas. Lid oné noci plakal. ²Všichni synové Izraele reptali proti Mojžíšovi a Áronovi. Celá pospolitost jim říkala: Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi anebo kéž bychom zemřeli v této pustině! ³Proč nás Hospodin přivedl do této země, abychom padli mečem? Naše ženy a malé děti se stanou kořistí. Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta? ⁴A říkali jeden druhému: Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta. ⁵Mojžíš a Áron padli na tvář před celým shromážděním pospolitosti synů Izraele. ⁶Jozue, syn Núnův, a Káleb, syn Jefunův, z těch kteří prozkoumali zemi, roztrhli svá roucha ⁷a říkali celé pospolitosti synů Izraele: Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je převelice dobrá země. ⁸Jestliže v nás Hospodin najde zalíbení, přivede nás do této země a dá nám ji — zemi, která oplývá mlékem a medem. ⁹Jenom se nebouřete proti Hospodinu! A lidu té země se nebojte, vždyť jsou pro nás jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, ale s námi je Hospodin, nebojte se jich!