Středa po 28. neděli v mezidobí B – Jb 32, 1-22

¹Nato již přestali ti tři muži Jóbovi odpovídat, protože byl ve vlastních očích spravedlivý. ²Tu vzplanul hněv Elíhúa, syna Berakeela, Búzijce z čeledi Rámovy. Jeho hněv vzplanul proti Jóbovi, protože prohlásil sám sebe za spravedlivějšího, než je Bůh. ³Jeho hněv vzplanul i proti jeho třem přátelům, protože nenašli odpověď, a přesto Jóba prohlašovali vinným. ⁴Elíhú však se slovy k Jóbovi vyčkával, protože byli věkem starší než on. ⁵Když Elíhú viděl, že v ústech těch tří mužů není odpověď, jeho hněv vzplanul. ⁶Tu Búzijec Elíhú, syn Berakeelův, odpověděl. Řekl: Věkem jsem mladý, zatímco vy jste kmeti. Proto jsem se ostýchal a bál jsem se sdílet s vámi své poznání. ⁷Říkal jsem si: Ať promluví dny, hojná léta ať oznámí moudrost. ⁸Avšak je to duch v smrtelném člověku, dech Všemohoucího, který jim dává porozumět. ⁹Nikoli velcí zmoudří, aniž starci porozumí právu. ¹⁰Proto pravím: Poslouchej mě, ano, i já sdělím své poznání. ¹¹Hle, čekal jsem na vaše slova, naslouchal jsem vašim rozumným řečem, dokud neprověříte ty výroky. ¹²Pozorně jsem vás sledoval, avšak hle, Jób nemá, kdo by ho usvědčil, kdo z vás by odpověděl na jeho řeči. ¹³Jenom neříkejte: Nalezli jsme moudrost: Ať jej odvane Bůh, ne člověk. ¹⁴Jób své výroky nezaměřil proti mně a já mu nebudu odpovídat vašimi řečmi. ¹⁵Zděsili se, už neodpovídají, došla jim slova. ¹⁶Budu tedy předpokládat, že nepromluví, protože přestali a už neodpovídají. ¹⁷I já odpovím svým dílem, ano, i já sdělím své poznání. ¹⁸Neboť jsem plný výroků, duch mě svírá v mém nitru. ¹⁹Hle, mé nitro je jako víno, které není otevřeno, praskne jako nové měchy. ²⁰Promluvím a uleví se mi; otevřu rty a odpovím. ²¹Nikomu jistě nebudu nadržovat a nebudu lichotit člověku. ²²Vždyť ani neumím lichotit. Jak snadno by mě můj Tvůrce odstranil.