Středa po 27. neděli v mezidobí B – Jb 15, 1-35

¹Tu odpověděl Elífaz Témanský. Řekl: ²Cožpak bude mudrc odpovídat závanem vědomosti a naplní si břicho východním větrem? ³Ospravedlňovat se slovem, které nepřinese užitek, a výroky, kterými člověk nic nezíská? ⁴Ty chceš dokonce mařit Boží bázeň a omezovat rozjímání před Bohem. ⁵Vždyť tvá zvrácenost poučuje tvá ústa, volíš si jazyk chytráků. ⁶Vlastní ústa tě usvědčují z viny, nikoli já; tvé rty svědčí proti tobě. ⁷Cožpak ses narodil jako první člověk, byl jsi zrozen dříve než kopce? ⁸snad Nasloucháš Božímu důvěrnému sdělení, chceš omezovat moudrost jen na sebe? ⁹Co víš, aniž bychom to věděli my? Čemu rozumíš, aniž by se to shledalo i při nás? ¹⁰Mezi námi je také prošedivělý i kmet, ctihodnější věkem než tvůj otec. ¹¹Cožpak je ti málo Boží útěcha a slovo, kterým s tebou laskavě promlouvá? ¹² Kam tě vede tvé srdce a proč se blýskají tvé oči, ¹³že obracíš svůj hněv proti Bohu a necháváš ze svých úst vyjít takové výroky? ¹⁴Co je smrtelný člověk, že by mohl být neposkvrněný a že by mohl být v právu, kdo se narodil z ženy? ¹⁵Inu, on nevěří svým svatým ani nebesa nejsou v jeho očích čistá. ¹⁶Tím spíše, když je to člověk ohavný a zvrhlý, muž, který pije zvrácenost jako vodu. ¹⁷Chci ti něco sdělit, naslouchej mi, ať mohu vyprávět o tom, co jsem viděl, ¹⁸co povídají moudří; nezatajili, co vědí od svých otců. ¹⁹Jim jediným byla dána země a žádný cizinec mezi ně nepřišel. ²⁰Po všechny dny se ničema sám svíjí úzkostí; po vyměřená léta, jež byla uspořena pro násilníka. ²¹Děsivý zvuk zní v jeho uších; v době pokoje na něho přijde ničitel. ²²Neuvěří, že se navrátí z temnoty, je vyhlédnutý pro meč. ²³ Vyplašeně bloudí za chlebem — kde může být; ví, že den temnoty je mu pohotově po ruce. ²⁴Poděsí ho tíseň a sklíčenost, přemůže jej jako král přichystaný k útoku, ²⁵neboť vztáhl svou ruku proti Bohu, vypíná se proti Všemohoucímu. ²⁶Běží proti němu s drzou šíjí, s tlustými hřbety svých štítů. ²⁷Pokryl si totiž tváře svým tukem a nahromadil sádlo na slabinách. ²⁸A osídlil zničená města, měli domy, kde lidé nemají bydlet, které byly určeny, aby se staly hromadami kamení. ²⁹Nezbohatne a jeho majetek neobstojí ani neskloní k zemi svůj poklad. ³⁰Neujde temnotě, jeho ratolest vysuší plamen, zajde dechem jeho úst. ³¹ Ať nevěří v klam; svádí se, neboť klam bude jeho odměnou. ³² Naplní se mimo jeho čas, jeho mladý výhonek se nezazelená. ³³Jako réva setřese svůj trpký hrozen a jako oliva odvrhne svůj květ. ³⁴Vždyť shromáždění bezbožných je neplodné, oheň strávil stany milovníků úplatku. ³⁵Počali trápení a porodili nepravost, jejich lůno připravuje podvod.