Středa po 25. neděli v mezidobí B – Sir 5, 1-20

¹Neukvapuj se v řeči a tvé srdce ať nepospíchá vynést slovo před Bohem, protože Bůh je na nebesích a ty na zemi; proto ať jsou tvá slova nemnohá. ²Neboť s mnohým plahočením přichází sen a hlas hlupáka s mnohými slovy. ³Jakmile učiníš slib Bohu, neváhej ho splnit, protože nemá zalíbení v hlupácích. Co slíbíš, to splň. ⁴Je lepší, když neslíbíš, než když slíbíš a nesplníš. ⁵Nedovol svým ústům, aby sváděla tvé tělo ke hříchu, a neříkej v přítomnosti anděla, že to bylo nedopatření. Proč se má Bůh hněvat na to, co říkáš, a zničit dílo tvých rukou? ⁶Vždyť při množství snů se množí i marnosti a řeči. Ty se však boj Boha. ⁷Uvidíš-li v provincii útlak chudého a znásilnění práva a spravedlnosti, nebuď tou zvůlí ohromený. Vždyť vysoce postavený střeží jiného vysoce postaveného a nad nimi jsou ještě výše postavení. ⁸Ale přes to všechno je země užitečná; polem je obsloužen i král. ⁹Kdo miluje stříbro, stříbra se nenasytí a kdo miluje bohatství, nenasytí se výnosem. Také toto je marnost. ¹⁰Když se rozmnožil blahobyt, byli i mnozí, kteří jej požírali. Jaký prospěch z toho měl jeho vlastník, než jen pohled svých očí? ¹¹Sladký spánek má ten, kdo pracuje, ať bude jíst málo nebo mnoho. Hojnost nedopřává bohatému, aby se vyspal. ¹²Je bolestné zlo, které jsem viděl pod sluncem: Bohatství uchované pro jeho vlastníka je mu ke zlému. ¹³Ono bohatství přišlo vniveč při zlém plahočení. Zplodil syna a nemá v ruce nic. ¹⁴Jak vyšel z lůna své matky, tak se nahý vrátí, aby odešel tak, jak přišel. Ze své námahy si neodnese nic, co by si vzal s sebou. ¹⁵I to je také bolestné zlo: Jak kdo přišel, tak odejde. Jaký užitek bude mít z toho, že se namáhá pro vítr? ¹⁶K tomu ještě po všechny své dny jí ve tmě, s mnohým hněváním, nemocí a rozhořčením. ¹⁷Hle, co jsem já viděl dobrého: Jak krásné je jíst a pít a užívat blaho při vší své námaze, kterou se člověk namáhá pod sluncem v počtu dnů svého života, které mu Bůh dal, neboť to je jeho podíl. ¹⁸ Když nějakému člověku dal Bůh bohatství a poklady a také mu dovolil z toho jíst, brát svůj podíl a radovat se ze své námahy; je to Boží dar. ¹⁹Nebude totiž příliš vzpomínat na dny svého života, protože Bůh zaměstnává jeho srdce radostí.