Středa po 24. neděli v mezidobí C – Ž 94

¹Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se! ²Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné! ³Až dokdy, Hospodine, až dokdy budou ničemové jásat? ⁴Chrlí drzé řeči, vychloubají se všichni činitelé nepravosti. ⁵Deptají tvůj lid, Hospodine, utlačují tvé dědictví. ⁶Hubí vdovu a příchozího, i sirotky vraždí. ⁷Říkají: Hospodin to nevidí, Bůh Jákobův se tím nezabývá. ⁸Uvažujte, vy tupci z lidu. Hlupáci, kdy to pochopíte? ⁹Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko? ¹⁰Což nekárá ten, kdo vychovává národy? On dává člověku poznání. ¹¹Hospodin zná lidská uvažování, ví, že jsou marnost. ¹²Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine; vyučuješ ho ze svého zákona, ¹³abys ho utišil ve zlých dnech, zatímco se kope jáma pro ničemu. ¹⁴Vždyť Hospodin svůj lid nezanechá, své dědictví neopustí. ¹⁵Soud se vrátí k spravedlnosti a za ním všichni lidé přímého srdce. ¹⁶Kdo se za mě postaví proti zlovolníkům? Kdo se mě zastane proti činitelům nepravosti? ¹⁷Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, brzy by má duše spočinula v říši ticha. ¹⁸Řeknu-li: Uklouzne mi noha, tvé milosrdenství, Hospodine, mě podepře. ¹⁹Když sám v sobě moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši. ²⁰Což se k tobě připojí zkázonosný trůn působící trápení — proti všem Božím ustanovením? ²¹Napadají duši spravedlivého a obviňují nevinnou krev. ²²Hospodin je mi však nedobytným hradem, můj Bůh je mou útočištnou skálou. ²³Odplatí jim jejich nepravosti a pro jejich špatnosti je zničí. Ano, Hospodin, náš Bůh, je zničí!