Středa po 24. neděli v mezidobí C – Jr 14, 1-10.17-22

¹Hospodinovo slovo, které se stalo k Jeremjášovi ohledně velkého sucha: ²Juda truchlí a jeho brány se zhroutily; v chmurách leží na zemi a křik Jeruzaléma stoupá. ³Jejich vznešení posílají své služebníky pro vodu; přicházejí k cisternám, vodu nenacházejí a vracejí se s prázdnými nádobami. Stydí se, jsou zahanbeni a zakrývají si hlavu. ⁴Kvůli rozpraskané zemi — protože v zemi není déšť — se zemědělci stydí a zakrývají si hlavu. ⁵Také laň na poli rodí a opouští svá mláďata, protože není tráva. ⁶Divoké oslice postávají na návrších, lapají po dechu jako šakali, jejich zrak slábne, protože není zeleň. ⁷Ačkoliv proti nám svědčí naše viny, Hospodine, jednej pro své jméno, protože našich odvrácení je mnoho, hřešili jsme proti tobě. ⁸Naděje Izraele, jeho spasiteli v čas soužení, proč bys měl být v zemi jako cizinec a jako poutník, který si postavil stan jenom k přenocování? ⁹Proč bys měl být jako ohromený muž, jako hrdina, který nedokáže zachránit? Ale ty, Hospodine, jsi uprostřed nás, nazýváme se tvým jménem. Neopouštěj nás! ¹⁰Toto praví Hospodin o tomto lidu: Že si tak zamilovali toulky a své nohy nekrotili, proto si je Hospodin neoblíbil; nyní bude pamatovat na jejich viny a navštíví s trestem jejich hříchy. ¹⁷Řekni jim tato slova: Z mých očí plynou slzy nocí i dnem, nejsou k zastavení, neboť panna, dcera mého lidu, je zasažena velkou zkázou, zcela nevyléčitelnou ranou. ¹⁸Když vyjdu na pole, podívej — probodení mečem; když přijdu do města, podívej — nemocní hladem; protože jak prorok, tak i kněz procházejí zemi, obchodují a mě neznají. ¹⁹Cožpak jsi Judu zcela zavrhl? Opravdu si tvá duše Sijón zošklivila? Proč jsi nás ranil, takže pro nás není uzdravení? Čekáme pokoj, ale dobro není, čas uzdravení, a hle, jen hrůza. ²⁰Hospodine, známe svoji ničemnost, vinu našich otců, vždyť jsme hřešili proti tobě. ²¹Pro své jméno neopovrhuj Jeruzalémem, nejednej opovržlivě s trůnem své slávy! Rozpomeň se na ni a neruš svou smlouvu s námi. ²²Cožpak jsou mezi nicotnými modlami národů takové, které působí déšť? Zdalipak nebesa vydávají sama od sebe přeháňky? Copak to nejsi ty, Hospodin, náš Bůh? Na tebe čekáme, protože ty činíš všechny tyto věci.