Středa po 24. neděli v mezidobí A – Ž 77
2Můj hlas zní k Bohu, úpěnlivě volám, můj hlas zní k Bohu, on mi bude naslouchat! 3V den svého soužení jsem hledal Panovníka, v noci jsem k němu vztahoval ruku a neoblevoval jsem, má duše se nenechala utěšit. 4Rozpomínám se na Boha a úpím, přemýšlím a klesám na duchu. Sela. 5Držel jsi víčka mých očí, byl jsem rozrušen a nemohl jsem mluvit. 6Přemýšlím o dávných dnech, o předvěkých letech. 7V noci vzpomínám, jak jsem na struny hrával, přemýšlím v srdci a v duchu si kladu otázku: 8Což mě Panovník zavrhl navěky? Nikdy již neprojeví své zalíbení? 9Což jeho milosrdenství nadobro skončilo? Nebude už mluvit k dalším pokolením? 10Což Bůh zapomněl na smilování? Cožpak zavřel v hněvu své slitování? Sela. 11Řekl jsem tedy: Mou bolestí je, že se změnila pravice Nejvyššího. 12Připomínám si Hospodinovy činy, ano, vzpomínám na tvé divy v dávnověku. 13Rozjímám o všech tvých skutcích a přemýšlím o tvých činech. 14Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako tento Bůh? 15Ty jsi Bůh, který koná divy. Dal jsi národům poznat svou moc. 16Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží — syny Jákobovy a Josefovy. Sela. 17Spatřily tě vody, Bože, spatřily tě vody, rozvířily se, ba rozzuřily se hlubiny. 18Voda se lila z mračen, z oblaků hřmělo, i tvé šípy se rozlétly. 19Vřava tvého hromobití, víření, blesky osvítily celý svět, země se chvěla a třásla. 20Tvá cesta vedla mořem, tvá stezka množstvím vod, ale tvé stopy nebyly znát. 21Svůj lid jsi vedl jako stádo rukou Mojžíše a Árona.