Středa po 23. neděli v mezidobí C – Jr 20, 1-18

¹Když kněz Pašchúr, syn Imerův, který byl vrchním dohlížitelem v Hospodinově domě, uslyšel Jeremjáše prorokovat tato slova, ²Pašchúr proroka Jeremjáše udeřil a dal ho do klády, která byla v Horní Benjamínově bráně, jež je v Hospodinově domě. ³Příštího dne se stalo, že Pašchúr vyvedl Jeremjáše z klády. Jeremjáš mu řekl: Hospodin tě nepojmenoval Pašchúr, ale: Magórmi-sábíb, ⁴protože toto praví Hospodin: Hle, vydám tě hrůze, tebe a všechny tvé přátele. Padnou mečem svých nepřátel a tvoje oči se na to budou dívat. Celého Judu vydám do ruky babylonského krále a odvedu je do Babylona a pobiji je mečem. ⁵Vydám všechno bohatství tohoto města, všechen jeho majetek, všechny jeho drahocennosti; všechny poklady judských králů vydám do ruky jejich nepřátel. Ukořistí je, vezmou je a odnesou je do Babylona. ⁶A ty, Pašchúre, i všichni obyvatelé tvého domu, půjdete do zajetí. Přijdeš do Babylona a tam zemřeš. Tam budeš pohřben ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi lživě prorokoval. ⁷Přemlouvals mě, Hospodine, a dal jsem se přemluvit. Přemáhal jsi mě a zdolal. Celý den jsem na posměch, všichni se mi posmívají. ⁸Protože pokaždé, když promluvím, křičím a vyhlašuji: Násilí a zkáza. Ano, Hospodinovo slovo se mi stalo zdrojem potupy a pošklebků po celý den. ⁹Řekl jsem si: Už ho nebudu připomínat, ani mluvit v jeho jménu, ale jeho slovo se stalo v mém srdci jakoby planoucím ohněm zadržovaným v mých kostech. Namáhal jsem se ho v sobě zadržet, ale nedokážu to. ¹⁰Vždyť slyším šeptání mnohých: Všude kolem hrůza. Udejte ho, udáme ho. Všichni moji důvěrní přátelé čekají na můj pád: Možná se dá svést, pak ho zdoláme a pomstíme se mu. ¹¹Ale Hospodin je se mnou jako udatný hrdina, proto se ti, kdo mě pronásledují, zapotácejí a nepřemohou mne. Budou se velmi stydět, protože jednali nerozumně, jejich věčná ostuda nebude zapomenuta. ¹²Hospodine zástupů, který zkoumáš spravedlivého a vidíš ledví i srdce, kéž na nich uzřím tvou pomstu, protože tobě jsem přenechal svůj spor. ¹³Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, protože vysvobodil duši nuzného z ruky zločinců. ¹⁴Ať je proklet den, ve kterém jsem byl zrozen; ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila. ¹⁵Ať je proklet muž, který přinesl mému otci zprávu: Narodil se ti syn, chlapec a udělal mu tím velikou radost. ¹⁶Ať je ten muž jako města, která Hospodin vyvrátil a neslitoval se; ať slyší ráno volání o pomoc a v polední čas křik, ¹⁷protože mě neusmrtil hned v matčině lůně; má matka by se mi stala mým hrobem a její lůno by zůstalo navěky těhotné. ¹⁸Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a žal a mé dny minuly v hanbě?