Středa po 2. neděli v době postní B – J 12, 26-43

²⁶Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“ ²⁷„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. ²⁸Otče, oslav své jméno!“ Z nebe se ozval hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ ²⁹Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‚ Zahřmělo.‘ Jiní říkali: ‚Anděl k němu promluvil.‘ ³⁰Ježíš řekl: „Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. ³¹Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. ³²A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.“ ³³Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít. ³⁴Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?“ ³⁵Ježíš jim tedy řekl: „Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. ³⁶Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.“ To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. ³⁷ Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; ³⁸ a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže? ‘ ³⁹Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: ⁴⁰‚ Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ ⁴¹To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. ⁴²Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. ⁴³Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.