Středa po 2. neděli po Zjevení Páně C – Pís 4,9 – 5,1

⁹ Srdce jsi mi odjala, nevěsto má nejdražší, srdce jsi mi odjala očkem svým jediným, zákrutem jediným svého náhrdelníku. ¹⁰Jak je krásné milování tvé, nevěsto má nejdražší, oč lepší je nad víno tvé milování. Nade všechny balzámy tvé oleje voní. ¹¹Tvé rty, nevěsto, medem kanou, mléko a med máš pod jazykem, roucho tvé vůní Libanonu voní. ¹²Zahrada zavřená jsi, nevěsto má nejdražší, valem zahrazená, pramen zapečetěný. ¹³Tvé údy královská je obora, granátovníky s lahodným ovocem, hennou a nardem, ¹⁴nardem a šafránem, citronelou a skořicí, k tomu všemožné vonné dřeviny, myrha i aloe a ty nejvzácnější balzámy. ¹⁵Pramenem zahrad jsi, studnou vody živé, až z Libanonu tekoucí. ¹⁶Zvedni se, od severu větře, přijď, větře od jihu, prověj mou zahrádku, ať vlastní vůní orosí se. Ať do své zahrady přijde můj milý a její ovoce lahodné okusí. ¹Do své přišel jsem zahrady, nevěsto má nejdražší. Svou myrhu i své balzámy natrhal jsem, ze své plástve se svým medem pojedl jsem, víno své i se svým mlékem popíjel jsem. Jen jezte, milí, pijte, opojte se milováním.