Středa po 2. neděli adventní A – Gn 15, 1-18

¹Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.   ²Ale Abram řekl: Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.   ³Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak bude mým dědicem potomek mého domu.   ⁴A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem.   ⁵Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo.   ⁶I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost.   ⁷A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví.   ⁸Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?   ⁹I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem.   ¹⁰Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul.   ¹¹Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl.   ¹²A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota.   ¹³A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let.   ¹⁴Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem.   ¹⁵A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří.   ¹⁶Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců.   ¹⁷Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly.   ¹⁸V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu,