Středa po 17. neděli v mezidobí C – Oz 6,11 – 7,16

¹¹I pro tebe, Judo, je připravena žeň! Když měním úděl svého lidu, ¹když uzdravuji Izrael, je zjevena Efrajimova vina a zlo Samaří. Neboť podvádějí, zloděj proniká do domu, na ulici vtrhla loupežná horda. ²Nemyslí na to, že pamatuji na všechno jejich zlo. Nyní je jejich činy obklopují, jsou přede mnou. ³Svým zlem dělá radost králi a svými podvody knížatům. ⁴Všichni jsou cizoložníci; jsou jako rozpálená pec, kterou pekař přestane rozdmýchávat od zadělání těsta až do jeho vykynutí. ⁵V den našeho krále onemocněla knížata rozpálená vínem. Bude vztahovat svou ruku s posměvači. ⁶Vždyť jejich srdce jsou podpálena lstí jako pec, jejich hněv spí celou noc, ráno plane jako plápolající oheň. ⁷Všichni jsou rozpáleni jako pec, požírají své soudce. Všichni jejich králové padli, nikdo z nich ke mně nevolá. ⁸Efrajim se mísí mezi národy, Efrajim se stal neobráceným chlebem. ⁹Cizinci pohlcují jeho sílu, a on to neví, vplížily se mu také šediny, a on to neví. ¹⁰Pýcha Izraele svědčí proti němu, ale neobracejí se k Hospodinu, svému Bohu, ani po tom všem ho nehledají. ¹¹Efrajim je jako holubice, nezkušená a bez rozumu. Volají po Egyptu, chodí do Asýrie. ¹²Když půjdou, rozprostřu nad nimi svou síť, svrhnu je jako nebeské ptactvo, napravím je, jak bylo oznámeno jejich shromáždění. ¹³Běda jim, že ode mě uletěli! Zkáza na ně, že se proti mně vzbouřili! Já jsem je chtěl vykoupit, ale oni proti mně mluvili lži. ¹⁴Nevolali ke mně o pomoc ve svém srdci, ale naříkali na svých ložích. Zasazují si rány kvůli obilí a novému vínu a odvracejí se ode mě. ¹⁵Já jsem je napravoval a posiloval jejich paže, oni však proti mně vymýšlejí zlo. ¹⁶Obracejí se, ale ne ke mně, jsou jako záludný luk. Jejich knížata padnou mečem pro svůj hněvivý jazyk. To jim bude v egyptské zemi ku posměchu.