Středa po 11. neděli v mezidobí C – Mk 2, 1-12

¹Když po několika dnech (Ježíš) opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. ²A hned se shromáždilo mnoho lidí, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. ³Tu přicházeli lidé a nesli k němu ochrnutého; nesli ho čtyři. ⁴A protože ho k němu pro zástup nemohli přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů. ⁵Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ ⁶Seděli tam někteří z učitelů Zákona a uvažovali ve svých srdcích: ⁷„Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jediný: Bůh.“ ⁸Ježíš hned svým duchem poznal, že takto uvažují, a řekl jim: „Proč tak uvažujete ve svých srdcích? ⁹Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‚Tvé hříchy jsou odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? ¹⁰Abyste však věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi …“, říká ochrnutému: ¹¹„Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi do svého domu.“ ¹²On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže tím byli všichni ohromeni, oslavovali Boha a říkali: „Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.“