Středa po 10. neděli v mezidobí B – L 11, 14-28

¹⁴A vyháněl démona, a ten byl němý. Stalo se, když ten démon vyšel, že němý promluvil, a zástupy užasly. ¹⁵Někteří z nich však řekli: „V moci Belzebula, vládce démonů, vyhání démony!“ ¹⁶Jiní ho zkoušeli tím, že od něho žádali znamení z nebe. ¹⁷ Protože znal jejich myšlenky, řekl jim: „Každé království samo proti sobě rozdělené pustne a dům rozdělený proti domu padá. ¹⁸Je-li tedy také Satan proti sobě rozdělen, jak bude moci obstát jeho království? Neboť říkáte, že vyháním démony Belzebulem. ¹⁹Jestliže já vyháním démony v moci Belzebula, v čí moci je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. ²⁰Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. ²¹Když plně ozbrojený silák střeží svůj palác, je jeho majetek v bezpečí. ²²Přijde-li však silnější než on a přemůže ho, vezme mu jeho zbroj, na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí. ²³Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.“ ²⁴„Když nečistý duch vyjde od člověka, prochází bezvodými místy a hledá odpočinutí; a když je nenachází, tehdy si říká: ‚ Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ ²⁵A když přijde, nalezne dům prázdný, zametený a vyzdobený. ²⁶Potom jde a vezme s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám; vejdou a bydlí tam. A poslední věci onoho člověka se stávají horšími než ty první.“ ²⁷Stalo se, když toto říkal, že jedna žena ze zástupu pozvedla hlas a řekla mu: „Blahoslavené lůno, které tě nosilo, a prsa, z nichž jsi sál!“ ²⁸Ale on řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kteří slyší Boží slovo a zachovávají je.“