Středa po 1. neděli adventní C – Ž 90

Panovníku, tys býval naším příbytkem od pokolení do pokolení. 2Dříve než se zrodily hory, než jsi zrodil zemi a celý svět, od věků navěky jsi ty, Bože. 3Vracíš člověka k prachu a říkáš: Vraťte se, synové Adamovi! 4Vždyť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který pominul, či jako noční hlídka. 5Odplavuješ je, jsou jako spánek zrána, vadnou jako tráva. 6Zrána rozkvétá, mění se, k večeru vadne a usychá. 7To pro tvůj hněv chřadneme a děsíme se před tvým rozlícením. 8Kladeš si před sebe naše nepravosti a to, co skrýváme, do světla své tváře. 9A tak všechny naše dny míjejí pro tvé rozhořčení, naše léta hasnou jako povzdech. 10Časy našich let — je jich sedmdesát, a je-li člověk při síle, osmdesát. A jejich pýchou je jen trápení a nepravost — proto rychle pomíjejí a my odlétáme. 11Kdo zná sílu tvého hněvu? A tvé rozhořčení podle bázně před tebou? 12Počítat naše dny, o tom nás pouč, a uvedeme do srdce moudrost. 13Obrať se, Hospodine! Jak dlouho ještě? Slituj se nad svými otroky! 14Nasyť nás zrána svým milosrdenstvím, abychom mohli jásat a radovat se po všechny své dny. 15Daruj nám radost podle dnů, kdys nás pokořoval, podle let, kdy jsme viděli zlo. 16Ukaž svým otrokům své dílo a svou nádheru na jejich synech. 17Kéž je nad námi vlídnost Panovníka, našeho Boha! Upevni nám dílo našich rukou, ano, upevni dílo našich rukou!