Středa po 1. neděli adventní B – Ž 79
1Bože, pohanské národy pronikly do tvého dědictví, poskvrnily tvůj svatý chrám, Jeruzalém obrátily v sutiny. 2Mrtvoly tvých otroků přenechaly za potravu nebeskému ptactvu, těla tvých věrných zemské zvěři, 3jejich krev prolévaly kolem Jeruzaléma jako vodu a nebylo, kdo by pohřbíval. 4Stali jsme se předmětem potupy pro své sousedy, posměchu a pošklebků pro své okolí. 5Až dokdy, Hospodine? Budeš se stále hněvat? Bude tvá žárlivost plát jako oheň? 6Vylej svou zlobu na národy, které tě neznají; na království, která nevzývají tvé jméno, 7neboť pozřely Jákoba a zpustošily jeho nivy. 8Nepřipomínej nám dřívější viny; pospěš, předejdi nás svým slitováním, vždyť jsme zcela zubožení! 9Pomoz nám, Bože, naše spáso, pro slávu svého jména! Vysvoboď nás a pro své jméno nás zprosti našich hříchů! 10Proč by měly národy říkat: Kde je ten jejich Bůh? Ať se před našima očima mezi národy pozná pomsta za prolitou krev tvých otroků! 11Kéž před tebe pronikne nářek vězňů! Zachovej svou mocnou paží syny smrti! 12Sedminásobně vrať našim sousedům do klína potupu, kterou tupili Panovníka! 13A my, tvůj lid, ovce tvé pastvy, tě budeme chválit navěky, z pokolení do pokolení budeme zvěstovat tvou chválu.