Sobota před Křtem Páně C – Kaz 3, 1-15

1Všechno má svou chvíli, každý záměr pod nebem má svůj čas. 2Je čas rodit a čas umírat, čas sázet a čas vytrhávat, co bylo zasazeno; 3čas zabíjet a čas uzdravovat, čas bořit a čas stavět; 4čas plakat a čas se smát, čas naříkat a čas poskakovat; 5čas házet kameny a čas kameny shromažďovat, čas objímat a čas vzdálit se od objímání; 6čas hledat a čas ztrácet, čas uchovávat a čas odvrhovat; 7čas trhat a čas šít, čas být zticha a čas mluvit; 8čas milovat a čas nenávidět, čas boje a čas pokoje. 9Jaký užitek ten, kdo pracuje, z toho, při čem se namáhá? 10Viděl jsem plahočení, které Bůh uložil lidským synům, aby se při něm osvědčili. 11To všechno učinil krásné ve svůj čas. Také věčnost dal do jejich srdce, aniž by člověk ovšem postihl dílo, které Bůh vykonal, od počátku až do konce. 12Poznal jsem, že pro ně není nic lepšího, než aby se radovali a aby konali ve svých životech dobro. 13A také, že když kterýkoli člověk jí a pije a užívá blaho při vší své námaze, je to Boží dar. 14Poznal jsem, že všechno, co Bůh učiní, to bude pro věčnost; není možné k tomu nic přidat a není možné od toho nic ubrat. Bůh to udělal, aby lidé měli před ním bázeň. 15 To, co je, je odedávna, i co má být, dávno bylo. Bůh posoudí to, co pominulo.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: