Sobota před 23. nedělí v mezidobí C – Ž 139, 1-6.13-18

¹Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. ²Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám — už dávno znáš mé úmysly. ³Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. ⁴Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. ⁵Oblehls mě zezadu i zepředu a položils na mě svou dlaň. ⁶Úžasné poznání! Úplně mě přesahuje! To nezvládám! ¹³Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. ¹⁴Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. ¹⁵Před tebou nebyla skryta má kostra, když jsem byl utvářen vskrytu, utkán v útrobách země. ¹⁶Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. ¹⁷A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! ¹⁸Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou.