Sobota před 20. nedělí v mezidobí B – J 4, 7-26

⁷Tu přišla samařská žena, aby načerpala vodu. Ježíš jí řekl: „Dej mi napít.“ ⁸Jeho učedníci totiž odešli do města, aby nakoupili jídlo. ⁹Samařská žena mu řekla: „Jak to, že ty, ač jsi Žid, žádáš mne, samařskou ženu, abych ti dala napít?“ Židé totiž se Samařany nic společného neužívají. ¹⁰Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar a věděla, kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít‘, požádala bys ty jeho a on by ti dal živou vodu.“ ¹¹ Žena mu řekla: „Pane, nemáš ani vědro a studna je hluboká; odkud tedy máš tu živou vodu? ¹²Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tuto studnu dal a pil z ní on sám i jeho synové a jeho dobytek?“ ¹³Ježíš jí odpověděl: „Každý, kdo pije z této vody, bude opět žíznit. ¹⁴Kdo by se však napil z vody, kterou mu dám já, nebude nikdy žíznit, ale voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ ¹⁵Ta žena mu řekla: „Pane, dej mi tuto vodu, abych už nežíznila a nemusela sem chodit nabírat.“ ¹⁶ Ježíš jí řekl: „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem.“ ¹⁷Žena mu odpověděla: „Nemám muže.“ Ježíš jí řekl: „Dobře jsi řekla: ‚Nemám muže.‘ ¹⁸Vždyť jsi měla pět mužů, a ten, kterého máš nyní, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ ¹⁹Žena mu řekla: „Pane, vidím, že jsi prorok. ²⁰Naši otcové se klaněli Bohu na této hoře, a vy říkáte, že místo, kde je třeba se klanět, je v Jeruzalémě.“ ²¹Ježíš jí řekl: „Věř mi, ženo, že přichází hodina, kdy se nebudete klanět Otci ani na této hoře ani v Jeruzalémě. ²²Vy se klaníte tomu, co neznáte. My se klaníme tomu, co známe, protože záchrana je ze Židů. ²³Ale přichází hodina, a již je zde, kdy praví ctitelé se budou klanět Otci v duchu a pravdě; vždyť sám Otec hledá takové ctitele. ²⁴ Bůh je duch, a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu a pravdě.“ ²⁵Žena mu řekla: „Vím, že má přijít Mesiáš, zvaný Kristus. Až on přijde, oznámí nám všechno.“ ²⁶Ježíš jí řekl: „Já jsem to — ten, který k tobě mluví.“