Sobota před 20. nedělí v mezidobí A – Gn 42, 1-28

¹Když Jákob viděl, že v Egyptě je obilí, řekl svým synům: Proč civíte jeden na druhého? ²A řekl: Hle, slyšel jsem, že v Egyptě je obilí. Sestupte tam a nakupte tam pro nás obilí, abychom zůstali naživu a nezemřeli. ³Deset Josefových bratří tedy sestoupilo, aby v Egyptě nakoupili obilí. ⁴Josefova bratra Benjamína Jákob s jeho bratry neposlal, protože si říkal: Jen aby ho nepotkalo neštěstí! ⁵Izraelovi synové přišli nakupovat obilí spolu s dalšími, kteří také šli, protože v kenaanské zemi byl hlad. ⁶Josef byl pánem nad zemí, byl tím, kdo prodával všemu lidu země. Josefovi bratři přišli a klaněli se mu tváří k zemi. ⁷Když Josef spatřil své bratry, poznal je, ale nedal se jim poznat a mluvil s nimi tvrdě. Řekl jim: Odkud jste přišli? Odpověděli: Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu. ⁸Josef své bratry poznal, ale oni ho nepoznali. ⁹Tu si Josef vzpomněl na sny, které o nich měl. Řekl jim: Jste zvědové! Přišli jste, abyste viděli nechráněná místa země. ¹⁰Odpověděli mu: Ne, pane, tvoji otroci přišli, aby nakoupili potravu. ¹¹Všichni jsme synové jednoho muže. Jsme poctiví lidé, tvoji otroci nejsou zvědové! ¹²Řekl jim: Ne, neboť jste přišli, abyste viděli nechráněná místa země! ¹³Odpověděli: Nás, tvých otroků, bylo dvanáct bratrů, synů jednoho muže v kenaanské zemi. A hle, nejmladší je dnes s naším otcem a jeden už není. ¹⁴A Josef jim řekl: Je to tak, jak jsem vám říkal: Jste zvědové. ¹⁵Tak budete přezkoušeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odsud, pokud váš nejmladší bratr nepřijde sem. ¹⁶Pošlete jednoho z vás, ať přivede vašeho bratra, zatímco vy budete spoutáni. Tak budou přezkoušena vaše slova, máte-li pravdu. Jestli ne, jakože živ je farao, jste zvědové. ¹⁷Pak je dal spolu na tři dny do vazby. ¹⁸Třetího dne jim Josef řekl: Udělejte toto a zůstanete naživu; já se bojím Boha: ¹⁹Jste-li poctiví, jeden váš bratr zůstane spoután ve vašem vězení a vy jděte a přineste svým hladovějícím rodinám obilí ²⁰a svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně. Tak se vaše slova potvrdí a nezemřete. I učinili tak. ²¹A říkali jeden druhému: Jistě neseme vinu za svého bratra. Viděli jsme soužení jeho duše, když nás prosil o milost, a nevyslyšeli jsme ho. Proto na nás přišlo toto soužení. ²²Rúben jim odpověděl: Což jsem vám neříkal, abyste proti chlapci nehřešili? Ale neposlechli jste. A hle, již je jeho krev vyhledávána. ²³Oni však nevěděli, že Josef rozumí, protože mezi nimi byl tlumočník. ²⁴Odvrátil se od nich a plakal. Pak se k nim obrátil, mluvil s nimi, vybral z nich Šimeóna a před jejich očima ho svázal. ²⁵Pak Josef přikázal, aby jejich nádoby naplnili obilím a aby vrátili každému jeho peníze do jeho pytle a aby jim dali potravu na cestu. Když jim to udělali, ²⁶naložili své obilí na osly a vyšli odtamtud. ²⁷Když jeden otevřel svůj pytel, aby v tábořišti dal svému oslu krmivo, uviděl své peníze. Hle, byly nahoře v jeho žoku. ²⁸A řekl svým bratrům: Mé peníze jsou zpět! Zase zde v mém žoku! Byli ohromeni strachem a roztřeseně se obraceli jeden na druhého se slovy: Co nám to Bůh udělal?