Sobota před 19. nedělí v mezidobí C – Iz 1, 2-9.21-23

²Slyšte, nebesa, naslouchej, země, protože Hospodin promluvil: Syny jsem vychoval a vycvičil, ale oni se proti mně vzbouřili. ³Býk zná svého hospodáře a osel žlab svého majitele, ale Izrael mě nezná, můj lid nerozumí. ⁴Ach, hřešící národe, lide obtížený vinou, potomstvo zločinců, děti ničitelů! Opustili Hospodina, znevážili Svatého Izraele, odvrátili se zpět. ⁵Proč máte být ještě biti? Jste stále umíněnější. Celá hlava je nemocná a celé srdce zemdlené. ⁶Od paty k hlavě na něm není zdravého místa — samá modřina a šrám a čerstvá rána; nejsou vymačkány ani obvázány ani změkčeny olejem. ⁷Vaše země je zpustošená, vaše města jsou vypálena ohněm, vaši půdu před vámi sžírají cizinci; je zpustošená jako po rozvrácení cizinci. ⁸Dcera sijónská zůstala jako stánek na vinici, jako budka v okurkovém poli, jako obležené město. ⁹Kdyby nám Hospodin zástupů neponechal maličko těch, kteří přežili, byli bychom jako Sodoma, byli bychom podobní Gomoře. ²¹Jak jen se stalo nevěstkou to město věrné, plné práva! Zůstávala v něm spravedlnost, a nyní — vrahové! ²²Tvé stříbro se stalo struskou, tvůj nápoj je zředěn vodou. ²³Tvá knížata jsou umíněnci a spojenci zlodějů; každý miluje dar a žene se za úplatky. Sirotkovi právo nezjednají a spor vdovy se k nim nedostane.