Sobota před 11. nedělí v mezidobí C – L 5, 17-26

¹⁷I stalo se, že jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. A byla tam Pánova moc, aby je uzdravoval. ¹⁸A hle, muži nesli na lůžku člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. ¹⁹A když kvůli zástupu nenalezli způsob, jak by ho vnesli dovnitř, vystoupili na střechu a skrze hliněné tašky ho s nosítky spustili doprostřed před Ježíše. ²⁰Když uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ ²¹Učitelé Zákona a farizeové o tom začali rozvažovat: „Kdo je tento člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?“ ²²Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: „Co rozvažujete ve svých srdcích? ²³Co je snadnější? Říci: ‚Tvé hříchy jsou ti odpuštěny‘, nebo říci: ‚Vstaň a choď‘? ²⁴Abyste však věděli, že Syn člověka má na zemi pravomoc odpouštět hříchy,“ řekl ochrnutému: „Tobě pravím, vstaň, vezmi svá nosítka a jdi do svého domu.“ ²⁵A ten hned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, a oslavuje Boha odešel do svého domu. ²⁶Všech se zmocnil úžas a oslavovali Boha; byli naplněni bázní a říkali: „Dnes jsme uviděli neobyčejné věci.“